Dostavba Asijského domu v Zoo Ústí nad Labem, věnovaná památce Ňuňákovi
Patron projektu:
TERRI s.r.o.
Asijský dům bude složen ze tří hlavních částí:
1) Chovná stanice slona indického - 6 samic, 1-2 samci
2) Nový výběh orangutana bornejského (Ňuňák (uhynul 2017) Ňuňinka a Cantik)
3) Terapeutický pavilon slonic Kaly a Delhi (ve spolupráci se Zemědělskou univerzitou v Praze
Zoo Ústí nad Labem úspěšně chová slona indického a orangutana bornejského již řadu desítek let.
ORANGUTAN BORNEJSKÝ - Ňuňák (uhynul 2017) a Ňuninka pocházejí z volné přírody, kde byli v roce 1989 nelegálně odchyceni. Do ústecké zoo se dostali náhodou díky povinné karanténě a koordinátor EEP rozhodl, že zde již zůstanou. Ňuňák je hlavní hvězdou filmu "Dva lidi v zoo". Narodilo se jim již pět mláďat - samička Raja (1998), která bohužel v jednom roce života uhynula, sameček Ámos (2000), který v červenci roku 2008 našel nový domov v holandské zoo Apenheul, na konci ledna 2007 další sameček, který dostal jméno Budi (čti Budy), na konci prosince 2011 samička jménem Cantik (čti Čanty) a 14. 12. 2016 zatím poslední mládě.
SLON INDICKÝ - Dne 18. června 1987 byly do ústecké ZOO dovezeny jako druhé v pořadí dvě mladé samice slona indického, rovněž z Vietnamu. Přeprava se neuskutečnila letecky jako v případě první slonice Kaly, ale za asistence ošetřovatele byly transportovány lodí. I v tomto případě šlo o zvířata, odchycená z přírody, a proto bylo možné jejich věk pouze odhadovat. Sita měřila v kohoutku 112 cm a její věk byl odhadnut na 2 roky a Delhi, která měřila 140 cm, byla 3,5 až 4 letá. Výživný i psychický stav obou slonic nebyl zdaleka tak dobrý jako u Kaly. Sloni byli podvyživení, báli se a plašili, jakmile se k nim člověk chtěl přiblížit. Vytrpěli si zřejmě své, uříznutý pravý ušní boltec u Delhi napovídal, že má s lidmi neblahé zkušenosti. Oba noví chobotnatci se poznali už ve Vietnamu, během plavby i v prvních měsících v Ústí nad Labem se sžili. Menší Sita si větší a zkušenější Delhi hlídala a obě se vzájemným dotýkáním, čichem, hlasovými projevy a pohyby uklidňovaly a utvrzovaly si svou fyzickou přítomnost v novém prostředí. Na blízkost lidí a kontakt ošetřovatelů si zvykaly pomalu s nemalou dávkou ostražitosti a nedůvěry, která se postupně odbourávala. Naproti tomu Kala, zvyklá pouze na lidi, jevila o nové vrstevníky pramalý zájem a více si všímala jejich krmení a ošetřovatelů. Dne 6. července 1988 byla Sita (dnes Sandai) přemístěna do ZOO v Duisburgu. V ústecké ZOO pak zůstaly slonice Kala a Delhi.
S výstavbou Asijského domu bylo počítáno již na přelomu tisíciletí, ale bohužel kvůli nedostatku finančních prostředků se stavba neustále odkládala.
Tento pavilon je situován do horní části zoo na místě bývalého pavilonu gazel. Zahrnuje jednak vnitřní prostory s přirozeným prostředím pro zvířata (tedy tropickou halu) a velké venkovní travnaté výběhy. Jeho obyvateli by měla být zvířata obývající jihovýchodní Asii, tedy oblast s vysokou biodiverzitou, ale bohužel i nejvíce ohrožená. V ústecké zoo by se výstavbou vyřešil problém nedostačujících a zastaralých expozic, které v dnešní době nesplňují podmínky pro chov dle moderních měřítek a potřeb zvířat. Jedná se o vlajkové druhy, jejichž chovem se zoo pyšní – sloni indičtí, orangutani bornejští, giboni bělolící…, a kteří bohužel nežijí v odpovídajících podmínkách.
V roce 2004 došlo sice k výstavbě pavilonu slonů, což byla pouze jedna část Asijského domu, ale tato stavba (byť nejmodernější v zoo) bohužel neumožňuje chov slonů v přirozené skupině, tedy ve složení chovný samec a cca 4 samice s případnými potomky.
Pokud se nepodaří výstavbu Asijského domu (ale i dalších moderních expozic) realizovat, hrozí ústecké zoo ukončení chovu těch zvířat, která jsou s její existencí úzce spojená a mezi návštěvníky nejvíce oblíbená.
